Žádný milovník jazzu by si neměl nechat ujít představení Divadla Bez zábradlí Cabaret. Tento muzikál je nabitý nejen vynikajícími hereckými výkony, ale také skvělou živou hudbou v podání Jakuba Šafra a jeho orchestru. Víte, jak vlastně tento ikonický muzikál vznikl? Podívejte se, jaké skutečné události stojí za tímto původně Broadwayským skvostem.
Cabaret vznikl již v roce 1966 a prapůvodně vychází ze známého románu Sbohem Berlíne, který vyšel v roce 1939. Tento román napsal Christopher Isherwood a jedná se o poloautobiografický příběh. Spisovatel zde popisuje své zážitky ze zchudlé. Výmarské republiky a z jeho důvěrného přátelství s devatenáctiletou kabaretní zpěvačkou Jean Rossovou.
Jazzový muzikál z divokého Kit Kat Klubu
Muzikál se odehrává v Berlíně v letech 1929––1930 na sklonku jazzového věku, kdy se k moci dostávají nacisté, a zaměřuje se na hédonistický noční život v zapadlém Kit Kat Klubu. Děj se točí kolem vztahu amerického spisovatele Clifforda Bradshawa s anglickou kabaretní umělkyní Sally Bowlesovou. Vedlejší zápletka se týká osudového románku mezi německou majitelkou penzionu Fräulein Schneiderovou a jejím starším nápadníkem Herr Schultzem, židovským prodavačem ovoce.
Na děj dohlíží kabartiér v Kit Kat Klubu, jež slouží jako metafora zlověstného politického vývoje v pozdně výmarském Německu. Muzikál zobrazuje Berlín v chaotickém meziválečném období jako karneval bezcílného hýření obývaný zoufalými lidmi, kteří si neuvědomují, jaká katastrofa je čeká.
Původní broadwayská inscenace měla premiéru 20. listopadu 1966 v Broadhurst Theatre v New Yorku a stala se kasovním trhákem, hrálo se dohromady, 1166 představení. Oceňovaný muzikál brzy inspiroval řadu dalších scén v Londýně a New Yorku a také stejnojmenný film.
Inspirace skutečností
Události vylíčené v muzikálu vycházejí částečně z příběhů angloamerického spisovatele Christophera Isherwooda o jeho pestrých eskapádách ve Výmarské republice. Isherwood navštívil v roce 1929 Berlín v době posledních měsíců Zlatých dvacátých let. V té době byl spíše spisovatelským učněm, kterému byl nástup fašismu v Německu lhostejný. Do Berlína se přestěhoval, aby si užíval s mužskými prostituty a užíval si v orgastických kabaretech jazzového věku. Stýkal se s partou stejně orientovaných spisovatelů, mezi něž patřili Stephen Spender, Paul Bowles a W. H. Auden.
V Berlíně sdílel Isherwood skromné bydlení s devatenáctiletou britskou flapperkou Jean Rossovou, začínající filmovou herečkou, která si vydělávala na živobytí jako zpěvačka v lesbických barech a druhořadých kabaretech. Zatímco s Isherwoodem bydlela na Nollendorfstrasse 17 v Schönebergu, Rossová navázala sérii krátkých vztahů a otěhotněla, přičemž se domnívala, že otcem dítěte je jazzový pianista – a později filmový herec – Peter van Eyck.
Jako osobní laskavost vůči Rossové Isherwood předstíral, že je jejím partnerem, aby jí usnadnil potrat. Rossová málem zemřela v důsledku zpackaného potratu způsobeného nedbalostí lékaře. Po zákroku Isherwood navštívil nemocnou Rossovou v berlínské nemocnici. Nemocniční personál se mylně domníval, že plachý autor je jejím druhem, a pohrdal jím za to, že bezcitně donutil Rossovou podstoupit téměř smrtelný potrat. Tyto tragikomické události později Isherwooda inspirovaly k napsání novely Sally Bowlesová z roku 1937 a slouží jako její dějový vrchol.
Zatímco se Ross zotavoval ze zpackaného potratu, politická situace v Německu se rychle zhoršovala, protože rodící se nacistická strana den ode dne sílila. V Berlíně se denně objevovala chudoba, nezaměstnanost, politické demonstrace a pouliční boje mezi silami krajní levice a krajní pravice a Isherwood, Ross, Spender a další britští občané si brzy uvědomili, že musí zemi opustit. V berlínských ulicích byl cítit pocit zmaru, vzpomínal Spender.
Dva týdny poté, co Adolf Hitler provedl zmocňovací zákon, který upevnil jeho diktaturu, Isherwood uprchl z Německa a 5. dubna 1933 se vrátil do Anglie. Nacisté poté zavřeli většinu berlínských pokleslých kabaretů a mnoho Isherwoodových známých z kabaretů bylo nuceno uprchnout do zahraničí nebo zahynulo v koncentračních táborech. Tyto události posloužily jako námět Isherwoodových berlínských povídek. Jeho román Sbohem Berlíne z roku 1939 později adaptoval dramatik John Van Druten do broadwayské hry I Am a Camera z roku 1951. V šedesátých letech pak vznikl muzikál Cabaret, na který se můžete zajít podívat do Divadla Bez Zábradlí. V roli Kabaretiéra Vás zde uvítá Karel Heřmánek ml.
Byl tam kabaret, byl tam kabaretiér a bylo tam město jménem Berlín, v zemi jménem Německo – a byl to konec světa…
